Bezpečnost dětí o prázdninách

Se začátkem prázdnin Vám přinášíme několik rad a poznatků, které se Vám můžou hodit.

Rady rodičům

Přemýšlejte, ke kterým lidem v sousedství máte důvěru, a požádejte je, aby dohlédli na bezpečí vašeho dítěte v době, kdy jste v zaměstnání.
Poraďte svému dítěti, co má dělat v případě, že u dveří bytu zazvoní cizí člověk a bude chtít pod nějakou záminkou pustit dovnitř. Trvejte na tom, že mu nikdy nesmí otevřít, ani kdyby tvrdil, že je kolega a potřebuje pomoc atd.
Naučte dítě, aby používalo dveřní kukátko, řetěz a vždy se ptalo, kdo je za dveřmi
Máte-li telefon, poraďte potomkovi, aby se nebavil s lidmi, kteří by ho obtěžovali voláním. Stačí jen nezvedat telefonní sluchátko.
Zásady bezpečného chování vysvětlujte dětem klidně a nestrašte je zbytečně. Využijte přitom každé příležitosti a každého příkladu, abyste své rady opakovali.
Omezte čas, který vaše dítě tráví před televizní obrazovkou. Mělo by vždy rozumět všemu, co sleduje. Určitě to však nejsou filmy plné násilí a brutality.
Od malička vštěpujte dětem do hlavy, že mají právo na bezpečí, a to jim nikdo nemůže vzít.
Děti musí vědět, že jejich tělo patří jen jim a zvláště pak intimní části skryté oděvem. Že mohou říci ne, jestliže nechtějí, aby se jich dotýkal nebo líbal. Nabádejte je, že jestli je někdo osahával a přitom přikazoval, aby mlčely, měly by se vám svěřit.
Řekněte jim, že mají právo říci ne, pokud by jim chtěl ubližovat. Stále je mnoho dětí, které vždy udělají to, co jim dospělí poručí.
Zdůrazněte dětem, že nesmí chodit do cizích bytů za lákavou nabídkou např. podívat se na koťátka, zhlédnout pohádku nebo pro sladkosti.
Děti by měly vědět, že mohou požádat dospělé o pomoc, pokud jim ubližuje silnější vrstevník nebo skupina jedinců.
Vysvětlete svým ratolestem, že se na ně nikdy nebudete zlobit, když přijdou a řeknou, co se stalo. Své slovo dodržte.
Věřte dítěti. Neodmítejte ho, když vás žádá o pomoc. Věřte mu, pokud říká, že mu někdo ublížil. V takových případech děti zpravidla nelžou. Děti, hlavně ty malé, by neměly mluvit s cizími lidmi, pokud nejsou v doprovodu dospělých.
Pomozte svým dětem nalézt hranici mezi slušností a opatrností.
Vysvětlete dětem, že v případě ohrožení mohou změnit své chování. Smějí utíkat, křičet, lhát, kopat a dělat všechno pro to, aby se dostaly do bezpečí.
V případě, že potřebujete radu pro dítě, které je ve svízelné životní situaci, obraťte se na některé z krizových center nebo organizací, jako je např. Linka Bezpečí, Fond ohrožených dětí, Bílý kruh bezpečí a další.

Rady prarodičům

Bezpečnost dítěte je to první a nejdůležitější, nač prarodiče myslí. Většina vnoučat touží po pohybu ať již na venkově, či ve městě si pro něj najdou možnost s vynalézavostí sobě vlastní. A právě to prarodiče nejvíc leká a snaha usměrnit vnouče končí neshodou, která zkazí náladu dítěti i babičce a dědovi. Dítě bere svět asi jako velký dům plný hraček. Přirozená a potřebná zvědavost je vede k tomu, že si chce sáhnout na všechno a zkusit, co to dělá. Nebezpečí je v tom, že dítě z nezkušeností nemůže odhadnout, co se stane, když s něčím pohne či zmáčkne nějaká tlačítka. Daleko větší riziko je v dětském zaujetí pro věc. Malý zvědavec se tak soustředí, že nevidí, neslyší a neštěstí je hotové. Vyložte to ale pětiletému dítěti a chtějte, aby vám rozumělo. Nanejvýš vyvoláte jeho vzdor. Podobně zkázy typu "nechoď tam" nebo "nedělej to" působí spíš jako návod a vyvolávají dětskou vynalézavost v obcházení zákazů. Pak jde ovšem o to, že dítě bez dohledu dospělých riskuje dvojnásob. Tlak zákazu budí protitlak vzdoru, a tomu se chceme vyhnout. Pomůže nám zájem o to, co se dítě chystá udělat. Zájem bez zákazu, bez pochybnosti předem. V první řadě oceňme dětskou aktivitu (i když vám v hloubi duše vstávají vlasy hrůzou na hlavě). Bez stínu pochybnosti se zajímejme, co dítě od svého činu očekává. Pomalu, tak aby dítě stíhalo vnímat naše názory, připomeňte rizika. Ptejme se dítěte se zájmem, bez káravého naléhání, co by udělalo, kdyby hořelo, nastal výbuch a bylo zraněno nebo "jen" dostalo žihadlo. Teprve pak můžeme nabízet činnost stejně zajímavou, ale bez rizika. Máte pocit, že to vše jsou přílišné ohledy? Možná, ale stojí za udržení vzájemné důvěry mezi vámi a dítětem. Čím lépe budete dítě znát, tedy čím více budete mít trpělivost je poslouchat a jevit zájem o to, co ho láká, tím snáz vystihnete, čím odklonit od nebezpečné činnosti, aniž byste s ním přišli do zbytečného konfliktu. Malé dítě neví, kde všude na ně číhá nebezpečí. Je na dospělých, aby dítěti trpělivě vysvětlovali, co je nebezpečné a jak si může ublížit.

Bezpečně v silničním provozu

Rodiče by měli dětem před prázdninami zopakovat zásady bezpečného chování v silničním provozu včetně přecházení vozovek a jízdy na kole. Měli by jim říci, že kolečkové brusle a skateboardy patří na hřiště či prostranství bez aut.
Neměli by připustit, aby si děti hrály i ve zdánlivě klidné ulici.
Kontrolovat, zda dítě používá pestré oblečení; to platí i v případě, že jede na letní turistický tábor, kde je módou "kamuflážní" oblečení. Mladí táborníci by proto měli ve své výbavě i doplněk z reflexního materiálu, třeba i přívěsek.
Řidiči by měli jezdit mnohem opatrněji.
Rodiče by také měli malým cyklistům pořídit přilby a měli by zkontrolovat stav jejich jízdních kol, zvláště brzdy, světla, zvonek a odrazová sklíčka.
Neměli by dětem dovolit samostatnou jízdu na frekventovaných silnicích. Pokud dítě pojede ve skupině cyklistů, rodiče by ho měli důrazně varovat před jízdou kol vedle sebe.
Na to, že o letních prázdninách je venku mnohem více dětí bez dozoru než jindy, by měli řidiči reagovat zejména tím, že budou jezdit opatrněji.

Pozor na úrazy

Podle lékařů roste počet úrazů dětí o prázdninách proto, že mají více volného času, rodiče nebo vedoucí táboru a sportovních zařízení nestačí děti uhlídat. Těžká zranění dětí mohou mít trvalé následky, poruchy chůze, paměti, vyjadřování, mohou nastat potíže s učením. Např. úraz vyvíjejícího se mozku může zastavit vývoj dítěte na určitém stupni a následky mohou být větší než při stejném zranění u dospělého.
Nezanedbatelná je i cena léčby těžce zraněného dítěte. "Zdravotní pojišťovna hradí za jeden den pobytu na jednotce intenzivní a resuscitační péče asi dvacet tisíc korun na léčbu, jejíž cena se i u méně složitých případů pohybuje ve stotisícových částkách a může dosáhnout i milionových hodnot.

Drogy
Od případného kontaktu s drogami nezabrání dětem ani letní prázdniny, kdy mnohé z nich většinou tráví svůj čas na sídlištích či v okolí svého bydliště. Zatímco rodiče jsou v zaměstnání, jejich potomci se celý den pohybují volně po okolí a ke styku s drogou, stejně tak jako u školy, zde mohou přijít velice snadno. Drogoví dealeři působí na různých místech a vyhledávají nové tváře, které by se mohly stát jejich potenciálními klienty. Jediné řešení, jak své děti o prázdninách zaměstnat, aby neměly na podobné experimenty čas a nedostaly se jim příležitosti drogu užít, je sestrojení jakéhosi prázdninového programu, který bude směřovat co nejblíže k smysluplnému využití jejich volného času.

Nuda na sídlišti

Pro mnoho dětí znamenají prázdninové měsíce bloumání ulicemi, posedávání na sídlišti a neplechy z nudy. Mládež sice často touží po prázdninové svobodě, přesto by rodiče neměli zapomínat alespoň na přibližný program. "Není důležité poslat děti co nejdále za co nejvíce peněz, hlavní je, aby dítě mělo pocit, že se mu rodiče věnují". Děti by neměly jen bezprizorně bloumat ulicemi, dívat se doma na video a na obědy chodit k babičce.
Prázdninový program by měl být výjimečný a bohatší, zkrátka jiný než přes rok. Špatnou finanční situací rodiče často zdůvodňují, proč se o prázdninách dětem nevěnují. Movití rodiče dávají dětem místo zájmu dárky či vysoké kapesné, jak ale s penězi i volným časem naloží, je už nezajímá. Dítě vnímá, že se mu nevěnuje pozornost, tu pak na sebe strhává v partě a další vývoj je jasný.

Jde hlavně o to, aby rodiče své děti dobře znali a alespoň rámcově věděli, kde a s kým se během dne pohybují. Menší děti spíše vyžadují péči a vedení, protože se v osamocení občas stávají vítanými objekty kriminálních a pedofilních živlů. Nuda je to nejhorší, co mohou rodiče dítěti během prázdnin připravit.

Letní Tábory

Nastává čas letních táborů, na kterých tisíce dětí prožijí část svých prázdnin, Většinou je o ně dobře postaráno, avšak rodiče by se měli dobře přesvědčit, zda tomu tak bude i v případě jejich dítěte. Podmínky některých tábořišť odporovaly hygienickým normám a staly se i případy, že tábor byl pro závažné nedostatky v průběhu zastaven.

Doporučení pro rodiče

Zjistit si, kdo letní tábor provozuje, zvláště pokud se jedná o tábor na inzerát.
Doprovodit dítě namísto, odkud odjíždí na tábor a osobně je předat vedoucímu oddílu.
Zjistit si přesnou adresu pobytu dítěte a termín návratu.
Alespoň dvakrát či třikrát napsat dítěti pohled nebo dopis a vyžadovat i od něj korespondenci s informacemi o pobytu.
Informovat se u hlavního vedoucího nebo oddílového vedoucího na programovou náplň tábora a věk, popřípadě kvalifikaci oddílových vedoucích (jaké mají zkušenosti z práce s dětmi, zda s dětmi celoročně pracují, jedná-li se o studenty, jaký mají vztah k dětem vztah).
Pro dítě by měl být tábor součástí prázdninového programu. Nesmí mít pocit, že na tábor jede "za trest" nebo z důvodů, že rodiče například odjíždějí do zahraničí a dítě na tu dobu na tábor "odloží".
Pokud dítě napíše o negativních zkušenostech ze svého pobytu (například nedostatek stravy, nadměrná fyzická zátěž, tělesné tresty, šikana) prověřit si tato sdělení osobní návštěvou nebo alespoň dotazem u hlavního vedoucího.
Vybavit dítě dostatečným množstvím léků, které pravidelně užívá, a informovat o tom lékaře nebo zdravotní personál, který má být součástí vedení tábora.
Informovat vedoucího oddílu i o případných zdravotních omezeních dítěte, sdělit, zda je plavec, či neplavec a další důležité skutečnosti.
Po návratu dítěte z tábora mít čas na popovídání o průběhu celého pobytu, a pokud dítě hovoří o závažnějších negativních zkušenostech, prověřit si je.